Hodinový manžel versus podlahář

Živnost volná a živnost řemeslná by si neměli navzájem překážet, ale....

Hodinovy manžel – poměrně horké téma, které se dotýká nejen podlahářů, ale i dalších řemesel u nás. Zeptali jsme se, jak to vidí Pepa Voborník, který se v řemesle pohybuje přes dvacet let i jako podlahář a technik spolupracující s firmami Supellex, Likor, Janser a Profilteam, provozuje web www.videopodlahy. cz a je místopředsedou Cechu podlahářů ČR. V podlahářském řemesle má bohaté zkušenosti, které předává na školeních a seminářích začínajícím mladým podlahářům, nebo zkušenosti využívá při řešení náročných technických podlahových záludnosti.

Jak vidíte podlaháře a hodinového manžela?
Ti dva by nikdy neměli mít mezi sebou žádný problém, protože každý má jiné zaměření i jinou náplň podnikání. Hodinový manžel má živnost volnou na přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti a v obsahové náplni je přímo napsáno, že nesmí dělat nic z náplně řemeslné živnosti, a to ani kladení podlahovin vlysových, parketových, palubových, korkových, mozaikových, stěrkových a litých.

To znamená, že nemohou dělat podlahářské práce, ani vyrovnat podklad pod krytinu, což je v zásadě základní a velmi důležitá věc?
Ano, je to přesně tak. Při práci na podkladu vzniká to největší nebezpečí a riziko, které na samém konci odnese vždy koncový zákazník. Je potřeba si uvědomit, že nachystat kvalitní podklad pod krytinu je po všech stránkách náročné.

Jak je to s podlaháři a jejich činností? Je tam všechno správně, nebo podle vás existují také nějaké nesrovnalosti?
Řemeslná živnost podlahářství, nesmyslně spojená s truhlářstvím v rámci kampaně politické strany, za účelem snížení administrativy, obsahuje taxativně:

• Kladení a opravy podlah různého druhu, například vlysových, parketových, palubkových, korkových, mozaikových, stěrkových a litých na dřevěném, betonovém, škvárobetonovém nebo izolačním podkladu.
• Kladení, lepení a svařování podlahových povlaků, provádění izolačních a vyrovnávacích vrstev, provádění potěru, broušení, leštění a napouštění povrchu, upevňování krycích lišt a podobně.
• Lepení podlahových povlaků na schodištích, obkládání soklíků. Zhotovování podlah z dýhovaných desek, provádění stěrkových, litých nebo stříkaných podlah. Pokládání plovoucích podlah z různých druhů materiálů (laminátových, dřevěných a podobně).
• Kladení koberců a dalších podlahových krytin.
• Příprava podkladů pro kladení podlah, provádění jejich izolací a vyrovnávání.

Tady narazíme na pro mě dost nepochopitelné věci. Neměl bych nic proti tomu, že se sloučí truhlářství a podlahářství, ale za předpokladu, že se to bude ve školách učit v praxi, ale to se vůbec, ale vůbec neděje. Takže vyučený truhlář je na tom s vědomostmi o podkladu, podlahách a normách úplně stejně jako hodinový manžel. Potom ať se nikdo nezlobí a nenadává na řemeslníky, když sáhl po takovém, co mohl hned a byl nejlevnější. Ve většině případů tito lidé neznají správnou praxi, nemají dostatečné vědomosti a znalosti o problematice podlah, o proškolení ani nemluvím, a potřebné nářadí znají pouze z katalogu a z výloh. Proto si mohou dovolit být nejlevnější, protože toho vlastně mnoho nemají a neví.

Kde si myslíte, že je chyba?
Jde o chybu systému, a to od samého začátku. Takže do svědomí, proč tomu tak je, by si měli sáhnout ti na postech nejvyšších a nemyslím tím ředitele škol, ale mířím ještě výš, na ta nejvyšší místa. Oni to moc dobře vědí, jen si myslí, že to není priorita, ale velice se mýlí. Měli by začít jednat, protože nůžky se neustále rozvírají a časový propad se zvětšuje. Možná by se do nějaké kampaně měli zapojit velcí výrobci podlahovin, pokud to neudělají, domnívám se, že za pár let se může stát, že nebudou mít komu prodávat, protože těch, co to umějí jejich výrobky dobře položit, nepřibývá.

Je tomu tak vždy, nebo existují výjimky? Znáte z praxe šikovné řemeslníky, kteří nebyli vyučeni v oboru, a přesto se jim daří?
Ano znám, dokonce vím o vyučeném kuchaři, který je šikovný podlahář, o automechanikovi, tesařovi nebo vystudovaném inženýrovi ekonomie, který dělá kvalitní a nádherné podlahy. Nemusím chodit daleko, ani já nejsem vyučený podlahář, ale díky tátovi, který vyučeným podlahářem je a léta mě školil a předával zkušenosti, jsem dostal ten nejlepší základ pro to, abych jím mohl být. Předané zkušenosti jsem chtěl dále rozvíjet a zdokonalovat. Také jsem měl možnost nasbírat obchodní zkušenosti během deseti let u firmy Supellex a jsou nedílnou součástí mé podlahářské kariéry. A teď, když mám možnost vidět a slyšet, co se na školách učí a jak, konstatuji, že to není dobré. Nejsou prakticky dostupné kvalitní učebnice pro různá řemesla, tak se učí podle starých neaktuálních knih. Já jsem dostal vysoký nadstandard na té nejlepší soukromé podlahářské škole svého otce a tyto zkušenosti jsem dále neustále rozvíjel pod dohledem mistra několik let, než jsem mohl začít pracovat samostatně. To dneska v mnoha případech chybí, proto je to v řemeslech takové, jaké to je.

Proč se tedy podlaháři a hodinoví manželé na zakázkách potkávají a mnohdy se přetahují o cenu, přestože živnostenský zákon docela jasně definuje, co je živnost volná a co řemeslná?
Zdá se, že pravidla jsou dána jasně, přesto se najdou tací, co si je vykládají jinak. O tom, že se tak děje, není pochyb. Je to dáno i tím, že zákazníci vyhledávají řemeslníky dost často na základě ceny na internetových portálech, kde na vás blikají slova „nejlevněji, nejrychleji, najdeme vám toho nejlevnějšího“, nikoliv podle toho, jak kvalitně svou práci řemeslník odvádí. Měřítkem je cena. Heslo, kdo chce slevu, musí si potom většinou připlatit, není daleko od pravdy. Když se práce jakoby povede, na první pohled je zákazník nadšený, spokojený, ušetřil a vše vypadá na happy end. A pak ze samé radosti napíše recenze, jak to bezvadně dopadlo, doporučuje a vychvaluje. Ale pak se něco pokazí, a už to najednou hezky nevypadá. Po čase se na podlaze projeví to, co
se zanedbalo. Členové cechu podlahářů si možná vzpomenou na přednášku Marka Poláška na téma Podlaha si pamatuje i to, co podlahář zapomněl. Měl jsem možnost několik takových zakázek, kde si hodinový manžel hrál na podlaháře, vidět i opravovat. V jednom případě šlo i o zdraví klienta.

Proč si myslíte, že tomu tak je?
Řeknu vám, o co jde. Položit dnes podlahu, kterou si koupíte v marketu, vyrobenou na zámkový spoj, dokáže spousta kutilů a na rovinu, co si sám udělám, také si sám pochválím, i když to není úplně super, ale mě to stačí a ušetřil jsem. Takhle to je a není to nic proti ničemu. Jsme tak trochu ještě národ kutilů, i když je evidentní, že šikovných lidí je u nás čím dál tím méně. Teenageři mnohdy neumí zatlouct ani hřebík nebo vyvrtat díru do zdi, natož vyrobit dřevěné krmítko pro ptáky, které jsme dělali v dílnách na základní škole. Dílny ze základních škol zmizely a jejich opětovný návrat bude obtížný, finančně náročný a velkou neznámou zůstává, kdo je bude učit. Učňovští učitelé mnohdy znají jen teorii podle neaktuálních knížek a o praxi nemůže být řeč. Školy většinou nemají nářadí, nemají vyhovující prostory, nemají materiál, na kterém by se mohlo trénovat. Vysloužilí podlaháři, kteří by mohli své zkušenosti předávat, nemohou – nemají vzdělání a jen těžko si dovedu představit, že si dodělají pedagogické minimum. Oproti tomu, kdo pedagogické vzdělání má, mnohdy zase nemá potřebné znalosti a zkušenosti. A nezkušené mladé učně, kteří ze školy nemají základní vědomosti a neznají rozdíl ani mezi ponornou a přímočarou pilou například, jen tak nějaká firma na praxi nevezme. A když vezme, tak pak dělají jen pomocné a úklidové práce, které je nebaví, protože jim nikdo zřejmě neřekl, že to k práci patří. Takže by se mohlo zdát, že se točíme v začarovaném kruhu a jak z něj ven si láme hlavu nejeden člověk.

Zajímavé je, že v Rakousku na to mají svůj systém, který funguje a jak jsem měl možnost v praxi vidět učně rakouských podlahářských škol jsou zcela jinde, řemeslo tam berou všichni vážně a přistupují k sobě jako k profesionálům, což se mi líbí. Takový řemeslník, když potom dojede na zakázku, tak zákazník moc dobře ví, že přijel pan mistr řemesla a práci odvede v té nejvyšší kvalitě. Vůbec by nebylo od věci, kdyby si naši nejvyšší z ministerstva školství jednou udělali výlet na rakouské ministerstvo a načerpali informace. Takhle kdyby to fungovalo u nás, byli by všichni spokojeni. Takže je tu velká mezera v přípravě a kvalitě odbornosti již od dílen na základních školách až po střední odborné školy. Než se ta mezera zacelí, pokud se zacelí, vytváří se prostor pro šikovné lidi, kteří se nebojí zašpinit si ruce prací, a mohou tak pomoci těm, kteří to prostě neumí nebo na to nemají čas a službu rádi zaplatí. Začali si říkat „hodinoví manželé“. Dobrá myšlenka, nic proti tomu, dalo by se říci, že fandím každému, kdo má chuť něco dělat, dělat to dobře, poctivě, na 100 %.

Jaké největší chyby mohou hodinoví manželé nadělat?
Potíž začne v okamžiku, kdy si takový hodinový manžel začne hrát na Brouka Pytlíka a Ferdu Mravence dohromady. Nic není problém, všude byl, všechno viděl, všechno zná, všechno umí, ale jen do okamžiku, kdy
se začnou hledat souvislosti, co se stalo a proč. Na přípravě podkladu shoří nejeden začínající podlahář, čas od času se „vyškolí“ i ten zkušený, když narazí na nepředvídatelné okolnosti nebo ty investorem či stavební firmou zatajené. U starých objektů bývají zpravidla záludnosti v podobě již vyžilé izolace nebo vůbec absence izolace v podkladu. Všechno se dá řešit a na mnoho problémů s podkladem existuje systémové a funkční řešení. Ale problém se musí nejprve umět odhalit, zjistit rozsah a navrhnout správné řešení. Tady podlahářům pomáhají orientační měřicí přístroje vlhkosti, které má doufám každý podlahář, a pokud ne, je to pokladač na úrovni toho hodinového (sorry) manžela. Onen hodinový manžel vlastně neřeší nic, protože ani neví, co by řešit měl a proč. Maximální hodnoty vlhkosti podkladu? Zná základní normu pro podlaháře ČSN 744505? Když něco neznám, neznamená to, že to neexistuje...

Co všechno tyto dva světy odlišuje?
Nejsou to jen orientační měřicí přístroje, co odlišují nás podlaháře od hodinových manželů. Je to např. i CM přístroj nebo termokamery, které nás chrání před záludnostmi a nástrahami. Podlaháři mají možnost konzultovat
technické a technologické problémy s techniky od dodavatelů podlahovin nebo stavební chemie. Kam se může obrátit hodinový manžel? Na market, kde byla podlahovina zakoupena? Ale jak všichni víme, tam jsou „odborníci“, co se podlah týče, ti „nejlepší“. Z vlastní zkušenosti vím, že někdy nedokáží doporučit ani správnou podložku pod krytinu, natož aby věděli něco o podkladech. Ani nemusí, jsou to jen podavači zboží. Všimli jste si? Písmeno „r“ tam chybí schválně. Prodavač vám doporučí, poradí, vysvětlí. Podavač vám podá to, na co si ukážete. Tím pádem na nevyhovující podklad, kde jsou potíže se vzlínající vlhkostí, o které hodinový manžel nemá ani páru, položí nevhodnou podlahovinu a problém na sebe nenechá dlouho čekat. Že jde potom i o zdraví, mi potvrdila odbornice, která se plísněmi zabývá. Pro člověka jsou hodně nebezpečné. Že tam předtím vlhko nebylo? Ale bylo, jenom tam byl položený koberec, přes který to „dýchalo“, a když se položilo PVC nebo laminátová plovoucí podlaha, asi už všichni tušíte, co se přihodilo. Rozumný podlahář se neustále vzdělává a proškoluje, navštěvuje odborné semináře a mohu vám říci, že problematika podkladů je stále nejžhavější téma, kde se nejeden podlahář zapotí. Podklad není dobré podceňovat. Vidím to i u sebe na webu videopodlahy.cz, kde návštěvnost informací o podkladech pravidelně narůstá. Proto si troufnu tvrdit, že příprava podkladu je stejně tak důležitá jako kvalitní základy domu a měli by ho provádět jen ti, co k tomu mají příslušné oprávnění a vybavení. Nikoliv kutilové, kteří tak mohou způsobit nemalé škody na majetku i na zdraví. Tím se lehce dostávám k závěru. Pokud hodinový manžel provádí podlahářské práce bez příslušného živnostenského oprávnění, vystavuje se pokutě až do výše 750 000 Kč. Pokud svým jednáním způsobí škodu minimálně ve výši 500 000 Kč, může být potrestán i odnětím svobody v délce 6 měsíců až 5 let.

Pro časopis DOMO Jana Komárková a Josef Voborník

Zdroj: http://www.videopodlahy.cz/hodinovy-manzel-versus-podlahar/