Nejhorší věta řemeslníka? „TAKHLE to dělám 20 let.“

Možná právě tahle věta, mnoho zákazníkům přinese nemalé starosti. Je totiž rozdíl říci, dělám to 20 let a TAKHLE to dělám 20let. Vysvětlím, takhle to dělám 20 let může říci třeba pekař, který má tradiční recept, nebo sládek, který má zaručenou recepturu na tradiční pivo. Tady to je v pořádku, ale řemeslník, pokud vám řekne TAKHLE to dělám 20let, měla by vám začít blikat výstražná kontrolka a buďte na pozoru.

Já se pohybuji v řemesle od dětství díky mému tátovi, který je podlahář a zámečník. Tak se stalo, že jsem u podlah. Jsem aktivní podlahář, a za rok zrealizuji i několik hezkých zakázek s různými materiály ke spokojenosti zákazníků.  Dále díky i firmě Supellex, kde jsem působil přes 10let jako obchodní a technický zástupce, a teď v externí spolupráci, jako je již zmiňovaný Supellex, Likor, Janser, Profil Team, pro které zajišťuji technický servis a řešení zapeklitých situací, mohu zodpovědně říci, že jsem u podlah neustále. Web videopodlahy asi není potřeba zmiňovat, myslím si, že v branži nebude podlaháře, který když se zajímá o dění, co se povedlo, nepovedlo, jaké jsou trendy, aby web videopodlahy neznal. Setkávám se také s podlaháři, prodejci a výrobci na úrovní cechu podlahářů ČR, kde řešíme a debatujeme o správné praxi, vzděláváme podlaháře, předáváme si zkušenosti, a to všechno přináší NOVÉ POZNATKY, mohu říci že v poslední době i výsledky.  A to je to, co chci celou dobu říci, nové poznatky.

Nové poznatky, to je to důležité.
V podlahařině nové poznatky, přichází ruku v ruce s novými trendy, potřeby nás všech, zákazníků. To že na trh přichází nové produkty je fakt. To že jsou nové technologie je fakt. Domy se staví větší než kdysi, je také fakt. Domy mají velké prosklené plochy je fakt. Vybavení domácností jako nábytek, vestavěné skříně a kuchyně s ostrůvkem je skoro dneska standard, je také fakt. Nově navrhovaný dům má jako automaticky podlahové vytápění je také fakt. Tak do prčic, jak může někdo z řemeslníků v dnešní době říct, TAKHLE to dělám 20let. Vždyť je to hloupé tvrzení. A vlastně tohle tvrzení je hloupé všech, kdo takhle uvažuje napříč všemi řemesly. Dokonce se setkávám s projektanty a architekty, kteří to TAKHLE dělají 20 let. A tam mnohdy začíná ten zásadní problém. Jak říkám, všechno souvisí se vším a velké věci se skládají z maličkostí. Mnohokrát se stalo, že nejeden architekt u stolu vymyslel takovou blbost, která do praxe nejde aplikovat. Ptáte se proč? Co tomu brání? Brání tomu vlastnosti materiálu. Je fajn, že to bude sladěné s barvou nábytku, ale ty vlastnosti podlahy nám nedovolí položit jí tak, jak si mnozí představují. Není to nic jiného než neznalost materiálu. A na místě činu začíná boj o to, kdo je silnější a kdo si dokáže prosadit své názory. Zdravý rozum přichází až pozdě, všechno je hotovo a nefunguje to, hledá se viník, který bude po zásluze potrestán.

Budu ještě více konkrétní, protože přesně takový jsem pořád, tak jdu s tou mou kůží na trh. Přeci jenom jsem na to vybaven všemi směry, znalosti, hlavně vlastními zkušenosti, technikou a nářadím. Tenhle článek by si mohl a měl přečíst asi každý, kdo uvažuje o nové podlaze. Jak nám ta věta „takhle to dělám 20 let“ může pěkně zadělat na pořádný problém?

Tak třeba hned na zahřátí si dáme téma pokládka „plovoucích podlah“ Co je vlastně plovoucí podlaha? Tipnu si, že vás na první dobrou napadla laminátová podlaha, vinylová podlaha na HDF desce ale poslední dobou hlavně masivní 5mm silná, někoho ještě napadne vrstvená dřevěná podlaha, korková podlaha, prostě vše, co je na zámek – click-clak. Jasně skoro všichni víme i to, že to může být cementový potěr, anhydritový potěr, který není ukotvený a leží na separační vrstvě a kolem dokola je oddilatovaný. Nebo plovoucí podlaha může být jiný systém za pomocí vsypu a volně položených desek. Nebo masivní dřevěná podlaha technologií na sponky mezi jednotlivými prkny. Je spousta druhů plovoucích podlah. A opravdu víte jaké tyto „plovoucí“ podlahy mají výhody a nevýhody, jaké mají vlastnosti, kam se mohou nebo nemohou pokládat, za jakých podmínek se mohou pokládat, jaké klimatické podmínky daná podlaha potřebuje v prostoru zajistit, aby správně fungovala, na jaké podložky se tyto podlahy mohou pokládat, jak se mohou zatěžovat a do jakých možných ploch v jednom kuse bez dilatace mohou být položeny, jak se správně ošetřují? Umíte odpovědět na tyto všechny otázky? Umíte zajistit tyto podmínky po celou dobu životnosti podlahy?  Pokud ano, nemáte určitě problém s reklamacemi. V opačném případě je potřeba si doplnit informace.

Na jednu větu, která je hned za větou „TAKHLE to dělám 20 let“ je tvrzení a mohu říci až mýtus, plovoucí podlaha se přece k podkladu nelepí, když to má zámky, proč bych to měl lepit? Ano to jsou další hloupé tvrzení a otázky, které pramení z podstaty nevím, neznám, nezajímám se, já to dělám takhle. Neboť je to právě tvrzení těch lidí, kteří „zamrzli“ před těmi 20lety. Nejdou s dobou, nejdou s technologií, nejdou s trendy, jednoduše se ve svém oboru nevzdělávají a myslí si, že co se naučili před dvěma lety jim stačí. Tak si dovedete představit když se to někdo naučil před 20ti lety.

Je více než logické, že kdysi dávno když se pokládali laminátové podlahy ještě lepené ve spoji, neboť měli pouze pero drážku, tak na jejich pokládku byli zapotřebí stahováky a lepidlo na spoj, tak to byla doba, kdy se tyto podlahy dávali do bytů a domů, které zdaleka nedosahovali takových rozměrů jako dnes. Ve velkém se pokládali tyto podlahy, aby schovali staré letité PVC, které měl doma snad každý. Tuto dobu a začátky si dobře pamatuji, to znamená, ano dělám to déle jak 20 let, ale nikoliv takhle.  

Místnosti jako kuchyně měli kuchyňské linky o velikosti 150 – 180cm. V kuchyních se nacházeli ledničky o váze 40kg i s obsahem potravin. Nějaká myčka nádobí to nebylo. Pračka v kuchyni to neexistovalo, protože ty naše Tatramatky, které byli v každé domácnosti by tu kuchyň při ždímání rozsekali na třísky. V každé místnosti bylo jedno maximálně 2 okna, které byli od zemně více jak 1m a 1 balkonové dveře možná. Mezi dveřmi byl přišroubovaný vruty dřevěný práh, který odděloval jednotlivé místnosti. Všude kam jste k někomu přišly, byli záclony v oknech a závěsy, moderní byli i rolety. A hlavně, a to je fakt, nebylo podlahové vytápění. Ano takhle se žilo. A v těchto podmínkách by přežila KAŽDÁ, zdůrazňuji KAŽDÁ podlaha vyrobená tehdy i dnes.

A jak je tomu dnes? Teď momentálně to vypadá a ještě chvíli asi vypadat bude, že některé laminátové podlahy nahrazujeme znova PVC. Ale kdo by chtěl mít doma PVC jako tehdy? Nikdo, takže se tomu začalo obchodně říkat ViNYL. PVC je zkratka (Poly Vinyl Chlorid a nám z toho zůstalo jen slovo Vinyl) Vyrobí se role, tu nasekáme na dílce a jsou s toho designové vinylové dílce. Ale jinak vás mohu ubezpečit, že stále chodíte po PVC.  

Jak jsou na tom dnešní stavby domů? Stavíme větší domy na bydlení. O domku, který má 150m2 se říká, máme takový malý domek. Ale už i v takovém malém domku najdete v 98% podlahové vytápění. Najdete tam kuchyň, která má minimálně 5 až 8mb a je nějak zalomená do pravého úhlu nebo i kolem dokola a většinou i kuchyňský ostrůvek. Každý z těchto domů nemá okna, ale výkladní skříně, výlohy, protože chceme více světla, musím říci, že se mi to také líbí. Velké skleněné posuvné dveře, přes které se dostaneme přímo z obýváku ven na terasu nebo zahradu. Ty v létě necháváme často otevřené, takže žhnoucí slunce dopadá bez jakéhokoliv stínění rovnou na podlahu. Záclony nejsou všude standardem, dneska je trend výhled ven – světlo, otevřený prostor. V kuchyni najdeme také velkou stříbrnou ledničku a nejlépe s výrobníkem ledu, vážící 150kg když je prázdná. Z kuchyně se dostanete do rozšířeného prostoru, kterému se říká obývák, a to vše samozřejmě v jedné ploše bez dilatování krytiny. A vlastně my nechceme ty přechody nikde, položte tu podlahu celou najednou, ať se nám to dobře udržuje a pěkně to vypadá. Někdy investor namítá, já tam tu lištu nechci já nesnáším lišty.  Do velké předsíně dáme přes celou stěnu vestavěné skříně. Pěkně od podlahy a ke stropu. V ložnici taky uděláme vestavěné skříně a dětem v pokojíku? Také, úložného prostoru není nikdy dost.  Není vyjímkou dnes vidět v obýváku velkou knihovnu vážící 200-300kg. Pak máme takovou místnost, dneska tomu říkáme technická místnost. Tam najdete pračku, sušičku, a také jsem viděl saunu. Ve větších domech bývá i FIT místnost, kde jsou posilovací stroje, a to také něco váží. Mohu říci, že průměrný dům, má dneska rozlohu okolo 180m2 Vycházím z toho, jak po takových realizacích jezdím a co pokládám za podlahy.

Už víte, kam tím porovnáním před více jak 20ti lety, a dnes mířím? Ještě se tu najde někdo, kdo mi chce tvrdit, že takhle se to dělá 20 let nebo více? Mnohdy slyším na reklamaci, to je špatný materiál, my to takhle děláme 20 let a nikde nemáme problém. Nebo to je divné, my to takhle děláme pořád a tohle se nám ještě nestalo. Bohužel jsme se potkali, aniž by o tom věděl na podobné reklamaci před 3 lety u zákazníka, kterému tvrdil to samé. To znamená, že tento řemeslník se za 3 roky neposunul ani o krok dál. Takhle to dělá pořád špatně a já mohu konstatovat, 20let a 20let špatně.

Já si myslím, že některým to docvaklo, kam mířím. Všechno souvisí se vším…

Dříve podlahy nebyli tak bodově zatěžovány jako dnes jsou přetěžovány. Nebyli tak velké domy, a logicky místnosti. Jenom dnešní vybavení kuchyně může vážit i přes 600Kg a přesto všechno si pořád někdo myslí, že plovoucí podlaha o tloušťce 5-6-7-8 nebo více milimetrů je ještě plovoucí? Jako že má možnost se pohybovat, aby mohla dilatovat a správně fungovat? To mi snad nechcete tvrdit, nebo ano? A když tedy tu možnost dilatovat a pohybovat nemá v kuchyni, protože na ní je 600Kg a je jak přibitá, je položená v jednom kuse a prochází do obýváku a potom do předsíně a dalších místností, co se asi stane? Někdy přijde hloupá námitka, ale tady v té místnosti to není zatížené, tady skoro nic není a také to tu je rozskákané mezi dveřmi. Povídám, ano není to máte pravdu, ale ta podlaha je propojená s tou místností, kde to zatížené je. Nemáte to oddilatované a nejsou tu vhodné podmínky pro tuto podlahu.

Takže pokládám znovu otázku. Co se stane s podlaho, pokud ji položíme plovoucím způsobem po celém domě bez funkčních dilatačních přechodů, nadměrného bodového zatížení s podlahovým vytápěním bez stínění francouzských oken s přímím sluncem z jihu a otevřeným oknem ze severu?  

Záměrně nepíši, co se může stát, protože je na 100% jisté, že se to stane dříve nebo později. Ano roztrhne se v zámku. A roztrhne se v tom nejslabším místě.  A máme tu reklamaci. Zákazník volá podlaháře, no jo, to je asi něco s materiálem, asi špatná šarže. Podlahář volá dodavatele, dodavatel volá výrobce. Začíná se rozehrávat hra, kdo z koho nebo máte padáka. Pak dojede technik, technik někdy volá soudního znalce, neboť se jaksi realizační firma ani ostatní nemohou shodnout.  

Ale všemu se dalo jednoduše předejít. Drbou si hlavu, proč se to vlastně stalo. A víte, kde je chyba? No na úplném začátku, když se navrhoval a projektoval dům. Tam na samém začátku jsou študovaní odborníci, kteří to udělají hezký, ale to je málo. Je potřeba to udělat hlavně funkční. Je potřeba, aby i projektanti se vzdělávali v nových materiálech anebo komunikovali s odborníky, než navrhnou něco, co nebude fungovat. A co je na tom smutné? No že za jejich rozhodnutí nesou následky všichni ostatní. Zákazník a podlahář. Protože ten poslední to většinou celé zaplatí. Ale nemusel by, kdyby se pravidelně v oboru vzdělával, jezdil na školení a používal selský rozum. Jednoduše by pak dokázal říct, já to takhle nepoložím, je to špatně navržené. Ale znáte to, když se vám vrátí dítě z první třídy domu a něco mu říkáte, jak má udělat a on NE paní učitelka povídala takhle. No, když to řekla paní učitelka, tak přes to nejede vlak. Kdo to nezažil že. Tady je to podobné, pan architekt řekl takhle, tak to takhle bude. Když se na takovou realizaci dostanu, kde není možné shody, slušně se omluvím, popřeji hodně štěstí a odcházím. Dostavím se za několik týdnů nebo měsíců jako přizvaný technik a jen konstatuji větu „Já jsem vám to říkal“. Pak se dohadují všechny strany, kdo za to může. Jasně že ten poslední si myslí. Každý nese svůj díl.

Ale vada se nemusí projevit hned po pokládce nebo v následujících týdnech. A je to víc než logické. Dokonce mám případy, kdy se to trhlo až po 3 letech. Vytvoří se k tomu takové podmínky, aby se to stalo. To že se to nestane hned, je jen dočasný stav. Dokonce po 6 letech se podlaha potrhala. Prostě se to sešlo, zrovna ten den. Byl začátek března, podlahové topení běželo na svých 27°C, ten den vysvitlo slunce a už mělo nějakou sílu, ten den s tím nikdo nepočítal, nezatáhl žaluzie, sálavé teplo ze spodu a dopadající teplo přes okno z vrchu. To byl přesně ten střed veličin a podlaha to neustála. Teplem se natáhla, opřela se do sebe a vystříškovala. To ale nebylo vše, jak byla podlaha položená v jednom kuse bez dilatací, najednou byli na podlaze různé teploty. V jednom místě se chtěla roztahovat díky teplu a na druhé straně díky otevřené okenní ventilačce se podlaha smršťovala díky dopadajícímu chladu na podlahu. A protože víme, že tam máme 600Kg kuchyň a podlaha je jako přibytá, nemůže se tedy jak potřebuje hnout ani o setinu milimetru. A přesně tohle způsobí to, že se podlaha roztrhá a udělají se na ní spáry. Je to logické?

 Snadné, pochopitelné, uchopitelné, a tak mi do prčic vysvětlete, proč stále někteří lidé, a to jak zákazníci, tam to pochopím, nemají informace a praxi, tak prodejci tam už to chápu méně, neboť mají zpětnou vazbu od techniků, podlaháři, tam to nechápu vůbec, proč se brání lepení plovoucích podlah, když výrobce to umožňuje. To mi vysvětlete? Znám několik podlahářů i prodejců, kteří se tomu brání zuby nehty a zarputile tvrdí, ne nebudu to lepit je to přece plovoucí podlaha. Ale v návodu se nikde nedočtete, že to je plovoucí podlaha, jen to, že to je podlaha, která se pokládá zacvaknutím zámku do sebe. To z ní ještě nedělá pouze plovoucí podlahu přeci? Ty zámky jsou tam proto, aby se urychlila, zjednodušila a zpřesnila pokládka celé podlahy. Abyste nemuseli používat stahováky a lepidlo do pero-drážky, tak jako před těmi 20 a více lety, ale to jsme si už řekli.

Takže jak to tedy je s pokládkou plovoucích podlah, kdy ano, kdy ne?

Pokládku podlah na systém zámků „plovoucím způsobem“ si můžeme dovolit pouzev takových případech, kdy nám to místní situace užívání (zatížení apod.) dovolí nebo dokážeme-li vyřešit tak, aby podlaha měla možnost při změně klima se pohnout. Pokud někdo chce položit v kuchyni podlahu plovoucím způsobem, jde to, sám takhle mám doma položenou podlahu Hydrocork na korkové podložce a absolutně bez problému.

Jak na podlahy plovoucím způsobem:

• Prostě podlahu dojedete k nožičkám od kuchyně, necháte 5-10mm dilataci – dle velikosti místnosti a pak tam dáte kuchyňský sokl.
• Nebo položíte podlahu a kuchyň kterou na to bude instalovat truhlář, tak jednoduchým řezem před nožičky a pod kuchyňskou lištou oddilatuje řezem. Tam je trochu problém s truhláři, kteří to taky TAKHLE dělají 20 let a nikdy s tím neměli problém a na tohle vám řeknou, že to je nesmysl. Ale vy už víte rozdíl před 20 lety a teď, takže mu to dokážete vysvětlit a buď ho vzděláte anebo ho pošlete víte kam.
• Stejně při instalaci vestavěných skříní, pokud mají nožičky a sokl je postup stejný
• Vestavby s vodící lištou na podlaze je třeba kotvící šrouby vhodně také oddilatovat. Vykrouží se v podlaze otvor 14mm doprostřed se vyvrtá díra pro hmoždinku a vloží se tam dilatační podložka, která je silnější o 1,5mm než podlaha, ale v průměru menší cca 6mm než dilatační otvor v podlaze. Pak se teprve na to dá vodící lišta a dotáhne k podložce. Podlaha tak může dilatovat. Zde počítejte stejný postup s truhlářem. Vzdělat, nebo vít co….
• Kde musíme podlahu rozdilatovat VŽDY, jsou místa zúžení. To znamená průchody mezi místnostmi. Je to nejslabší místo. Nebo pokud jsou místnosti do tvaru L a zúžení je větší, než dovoluje pokládka v návodu.
• Nezapomeňte zvolit v tomto případě vhodnou přechodovou lištu. Měla by být funkční, to znamená, že 30mm samolepící přechod to není. Chápu, že to je pro podlaháře nejsnadnější montáž, ale zase jsme u toho, takhle to dělám 20let. Je to špatně.
• Když vidíte opravdu místnosti, kde jsou okna jako výkladní výlohy, nedávejte tam takové podlahy, které reagují na teplo a zimu na volno. Tady máte na průšvih zaručeně nachystáno.  

Jak z toho jednoduše ven? PŘILEPTE TO!

A tady vše výše zmíněné o plovoucí podlaze můžete zapomenout, nemusíte nad tím tolik moc přemýšlet a řešit se zákazníkem, jak těžkou kuchyň bude mít, jak velkou kuchyň, kde bude stát lednice, pračka, knihovna, vestavěné skříně a podobně, jestli budou mít dostatečné stínění oken, když podlahu jednoduše nalepíte.A teď mi tedy řekněte, kdo podlahy nechce lepit, když to má tolik výhod, a navíc nebudete řešit reklamace? Jo vím kdo, jenom ten, kdo to TAKHLE dělá 20 let. Tam to nemá moc řešení, tam to vyřeší čas, ale je to minimálně na dalších 20let. Nezapomeňte ovšem na důležitou věc, pokud je v podkladu podlahové vytápění, tak některé firmy co ukládají anhydrit nebo cement, podlahu rozdilatují dle topných okruhů. Někdy to není potřeba a je to ku škodě. Nicméně jsou podlahy, které tyto dilatace umí přenést a pokud zákazník natápí podlahu všude na stejnou teplotu +/- 5°C bude to fungovat. Proto se nezapomeňte zeptat jak kde v jaké místnosti bude topit a pokud bude rozdíl větší, je potřeba udělat v podlaze dilataci.

A jaké podlahy k celoplošnému lepení dneska najdeme?

• Začneme tím nejlepším, to jsou dřevěné podlahy. Tam je to bez debat nejlepší řešení, přilepit a je to zlaté. Dřevěné podlahy jsou generační a dědí se na další pokolení. Díky možnosti několikanásobné renovaci a životnosti ve finále nejsou nejdražšími podlahy. Je potřeba na to koukat v horizontu co mám to přinese do budoucnosti. Určitě budete souhlasit, že jsou nejzdravější. Pokud je potřeba udělat dilataci, doporučuji ji provést korkem.

• Dále se celoplošně lepí korkové podlahy. Korek je nedoceněný, tak čeká až zase přijde jeho čas. A on přijde. Je to přírodní a velice příjemný trvanlivý materiál. Jeho vlastnosti nedokáže napodobit žádná jiná podlaha. Je také vhodný na podlahové vytápění, jako všechny podlahy. Korek neodebírá teplo, ale vrací vám ho zpět do nohou, do těla do domu. Moc efektivní podlaha a mám s ní ty nejlepší dlouhodobé zkušenosti. Nejlepší je celoplošně přilepená a zalakovaný. Mýtus korek je izolant, to na topení nelze je již několikrát vyvrácen. Jsou na to měření a korek jako izolant že nepropustí je od 40mm. Takže podlahový korek o tloušťce 4,6,10mm je naprosto správně a úžasná věc.

• Pak máme přírodní linoleum, specifická podlahovina, která má své letité uživatele a také se dá renovovat. Vydrží ohromnou zátěž, proto se také pokládá i v nemocnicích, domovech s pečovatelskou službou. Samozřejmě nejlepší je celoplošně přilepená.

• Podlahy Hydrocork, od Portugalského výrobce Amorim, moderní záležitost posledních let. Vinyl s technologií korku. Díky korkovému jádru dostáváte větší teplo, ticho, pohodlí, a stabilitu dílců. Nášlapnou vrstvu tvoří vinyl s příměsí laku. Díky celoplošnému přilepení můžete položit celý dům v jednom kuse a je jedno jak těžký nábytek a kde stojí. Korkové jádro funguje jako silenblock a proto dokáže i přenést drobné funkční dilatace v podkladu, Ideální na podlahovém topení. Dá se pro ještě jednodušší údržbu přelakovat a také se dá renovovat.

• PRO Design neboli Živé podlahy, zajímavá podlaha od výrobce EGGER. Jedná se o termoplastický polyuretan o tloušťce 5mm. Hodí se jak pro nové pokládky, tak pro renovace, kde jsme omezeni výškou podlahy. Podlaha je vysoce odolná na tlak a zatížení. Po celoplošném přilepení neřešíte, jestli tam je 600Kg kuchyň. Zvládne také dopadající slunce, přes okna. Vhodné na podlahové topení.

• Vinylové (PVC) podlahy o různých tloušťkách myslím představovat není třeba. Jsou jak v masivním provedení 5mm tak na HDF desce 10,5mm. Ty lepší a kvalitnější mají pod vrstvou vinylu ještě navíc korek a je to opravdu znát na teplotě. U těchto 5mm masivních podlah ale je potřeba být obzvláště opatrný, neboť jde o masivní vinyl a je to PVC které reaguje rychle na změny teplot. Neumí si poradit s dilatacemi v podkladu, které se po čase do podlahy prokreslí. Proto je lepší na tyto případy použít s HDF deskou, která to roznese.

• A v neposlední řadě koberce. Tam doporučuji použit podložku pro větší komfort. Jednou vyzkoušíte, a nebudete chtít jinak. Když chodit na koberci, tak na podložce. Stav ideál je technologií napínacích lišt, ale lze i dvojitým lepením.

Všechny výše zmíněné podlahy, když celoplošně přilepíte získáte benefit v podobě bezproblémové podlahy, a nejen to, některé z podlah díky tomu nabízí i přidanou hodnotu a je na vás, jakou svému zákazníkovi nabídnete, protože každý zákazník má jiné potřeby a hledá jiný užitek.

Tak a na závěr, stále si myslíte, že plovoucí podlahy je nesmysl lepit? I potom všem, co jste přečetli? Někteří i osobně na zakázkách a reklamacích viděli?

Nemyslím si, protože pokud to nechcete TAKHLE dělat 20 let, dělejte to jinak. Buďte jiní, neustále se vzdělávejte a pracujte s novými materiály v nových prostorech tak, abyste se vyhnuli případným reklamacím, které vám berou čas, peníze, nervy a v neposlední řadě i zdraví.

Já vám za sebe přeji páni podlaháři, prodejci, projektanti, architekti, truhláři, topenáři a ostatní řemeslníci, abyste ke své práci přistupovali zodpovědně a nad každým dílem, než se do něj pustíte, přemýšleli dopředu a nejlépe společně. Protože svým špatným rozhodnutím můžete zadělat ostatním na nemalý problém. Co by vás mělo ale posunout dál je Každá vyřešená reklamace. To by mělo být ponaučení do dalších zakázek. To, o čem tu píši, je můj dennodenní chleba. Stále se učíme a hledáme to nejlepší a bezproblémové řešení na každý podklad, na každou krytinu, abychom byli připraveni zákazníkovi předat jeho vysněnou a funkční podlahu.

Podlahový den Pepa Voborník
A koukejte ty podlahy lepit

Zdroj: http://www.videopodlahy.cz/nejhorsi-veta-remeslnika-takhle-to-delam-20-let/